Mé svědomí

18. listopadu 2015 v 14:17 | Niky
Takže ahoj :D.
Dnes tu pro vás mám něco kapinku jiného než jindy :D. Jde o sloh, který jsem napsala na hodiny češtiny a protože si myslím, že je vážně k čtení i tak, tak vám ho sem dám :D.
Budu ráda za jakýkoliv názor :D.
Užijte si čtení :).



Utíkám chodbou temnou jako inkoust, kterým se píše na starý pergamen. Udýchaně sípu, třesou se mi nohy, ale utíkám dál. Pod nohama mi šplouchá špinavá voda kapající z prasklin na stropě a do ran na nohou se mi dřou malé kamínky, jakoby ani příroda nechtěla, abych utekla z tohohle pekla. Tmavé havraní vlasy se mi lepí na zpocenou tvář, zatímco kličkuji nekonečným labyrintem chodeb a uliček, marně hledajíc cestu ven. Cestu k nebeským branám, k tomu co si zasloužím, k věčnému odpočinku. I vězeňská cela by byla oproti tomuhle místu ráj. Místu, kde musíte utíkat a třást se strachy, že budete další na řadě. Další z mnoha křičících duší v zákoutí nejčernějších nočních můr.
Tato představa mě popožene dál, jenže mé kroky brzdí okovy kolem mých nohou, které řínčí o kamennou podlahu a řetězy kolem rukou mi rozedírají zápěstí. Srdce mi bije jako o závod, tepna na mém krku se rýsuje a pulzuje, jako by měla každou chvíli prasknout a konečně ukončit mé trápení. Ne, na to je mé tělo až příliš milosrdné.
,,Zabilas,...´´ ozve se z chodeb tichý vtíravý hlas zastřený mlhou. Naježí se mi chloupky na zátylku a vyděšeně se otočím. Je tady. Nesmí tu být. V panice prudce zatočím do chodby nalevo a uklouznu na blátivé kaluži. Ucítím pálivou bolest v kolenou a dlaních, uslyším jak se trhá látka. Nehledím na své potrhané jednoduché vězeňské šaty a rychle vstanu, nehledě na svou bolest se rozeběhnu dál. Slyším za sebou tichý bublavý smích a chrastění řetězů, avšak žádné kroky. V hlavě mi hraje jen jedno slovo, přelévá se mi na jazyku a pulzuje mi adrenalin do celého těla. Utíkej. Naslouchám tomu slovu a už dávno necítím bolest svalů ani nevnímám bodavou bolest v boku.
,,Trp,..."ozve se znovu tiše ozvěnou společně s nekončící hrůzou v těchto slovech. Už chci utíkat ještě rychleji a neobratněji než dosud, když v tom uvidím střípku naděje. Světlo. Rozeběhnu se tím směrem. Přemýšlím nad tím, jak vyběhnu ven, do civilizace, najdu pomoc a útěchu. Tato představa mi v hrudi rozhžne plamen, který se rozhoří celým mým tělem jako alkohol, kterým zapiji své malé vítězství, až tohle skončí. Připiju si s neznámými lidmi v hostinci a za jásotu pozvednu lesklou dýku, jako znamení své síly. Dýku, která byla už tolikrát zalitá krví nevinných lidí a opotřebovaná prošením o milost.
Mé představy však zmizí stejně jako naděje ze znovu nabyté svobody. Světlo mě zavedlo do slepé uličky, ve které plápolala jen jedna pochodeň. Nikde žádný východ. Nikde cesta ke štěstí a bohatství.
,,Splať své hříchy,..." slyším skoro u svého ucha a prudce se otočím. Na konci chodby stojí postava spíše mužská bez viditelných rysů. Jen mihotavý černý stín, který neměl žádnou podobu. Jen temnotu a strach.
,,P-prosím, j-já za nic nemůžu," vydrkotám roztřeseným hlasem a očima plnýma strachu si prohlížím postavu přede mnou.
,,Zabilas,... tvé ruce jsou poskvrněny krví nevinných,..." mluvil dál stín a pomalými kroky se přibližoval. Udělala jsem pár kroků za sebe, ale narazila jsem jen do zdi. Instinkt mi říkal, ať se probojuju, utíkám, nestojím na místě. Otočím se a začnu bušit do stěny a křičet o pomoc div si nevykřičím hlasivky. Ohlédnu se, blíží se ke mně, už je jen pár kroků ode mě a mě polije studený pot. Jeho postava se začne měnit, přelévat a formovat. V tu chvíli jsem si myslela, že jsem mrtvá, že se mi to jen zdá, že je to jen špatný sen, ze kterého už neprobudím. Přitisknu se zády ke stěně a rezignovaně sklouznu podél ní až na zem. Mé černé vlasy se mi kolem obličeje rozhrnou jako vějíř, ruce klesnou na zem a oči zůstávají vyset na obličeji té osoby. Najednou vztáhne ruku a čepel dýky se zaleskne ve světle pochodně. V temných bezcitných očích zahraje náhlá divokost lovící šelmy v temných lesích. I přestože mám poslední minuty života, prohlížím si tu zrůdu, jako by mě to mohlo zachránit. Černé havraní vlasy pečlivě učesané, oči žhnoucí po krvi. Začne se shýbat blíž ke mně, aby měla lepší úhel pro rozseknutí mého bledého hrdla. Do očí se mi nahrnou slzy.
,,P-prosím," zafňukám a podívám se do očí barvy ledu, i když vím, že se milosti nedočkám. Jsme tu jen já a ona. Vězeň a kat. Bloudící duše a démon. Přivře znechuceně oči a zaryje mi nůž do krku.
,,Zabilas,"
,,N-ne!"
,,Splať dluh,"
,,P-prosím,"
,,Pomodli se před bránou pekelnou," zvedne nůž a připraví se k poslední ráně.
,,K-kdo jste?" zeptám se ještě v naději, která byla už dávno spálena. Chvíli si mě prohlíží, než se ke mně skloní a zašeptá ta dvě slova, kterých se bojí lidstvo po tisíciletí.
Oči se mi rozšíří hrůzou. Rána padne, křik vyjde z mého hrdla a pak už jen ticho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Starlightee Starlightee | Web | 19. listopadu 2015 v 16:50 | Reagovat

Páni, naprosto úžasná povídka. Určo jsi dostala jedničku, že? :3
Ten konec je epickej- "a pak ticho". Piš určitě dál, je to super C:

2 Lea Lea | 25. listopadu 2015 v 9:31 | Reagovat

Achjo achjo, to je tak nesmírně děsivé :D
Ale dobře napsané, moc hezky! :D

3 Zadat jméno Zadat jméno | 27. listopadu 2015 v 3:13 | Reagovat

tvé svědomí

4 Ice Wing Ice Wing | 28. listopadu 2015 v 11:51 | Reagovat

Bojím sa tvojho svedomia : D
By ma zaujímalo či si z toho dostala jedničku [:

5 Niky Niky | 28. listopadu 2015 v 12:41 | Reagovat

[1]: Učitelka říkala, že to je na jedničku a děkuju :3.

[4]: Alespoň, že to svědomí není moje :D, to by bylo už hodně znepokojující :D. Snad dostanu :3.

[2]: Děkuju :33

6 The Geeky Fox The Geeky Fox | Web | 28. listopadu 2015 v 16:14 | Reagovat

Páni.. ty bys měla psát, ale vážně... :O  Je to naprosto dokonalé, jak od profesionála... :3 Co bych za tyhle schopnosti dala ^^

7 Siri Siri | Web | 4. prosince 2015 v 21:24 | Reagovat

Damn son! Je potešujúce, že nie som jediná, kto na hodinách písal temné a brutálne slohy! :D Mne sa to osobne dosť páčilo, už len z toho dôvodu, že je to také temné. :D Čo ti na to vlastne povedala učiteľka? Zdrbala ťa, jak mňa zvykla moja? :D

8 Niky Niky | 4. prosince 2015 v 23:02 | Reagovat

[7]: Ne, pochválila to :D, že je to dobře napsaný :D. Prý to bylo morbidní, ale papír snese všechno :D.

9 Revi Revi | 6. prosince 2015 v 13:58 | Reagovat

Dávam ti 2/2/2 lebo je lepší jak väčšina mojich slohov. Napríklad som napísala sloh na tému "dokonalosť" na 1500 slov... Napísala som tam svoje meno. A to bolo všetko.

10 Mico Grey Mico Grey | 6. prosince 2015 v 20:05 | Reagovat

Ale toto hádam nieje TVOJE svedomie :D
Ja kebyže sa mi aj podarí niečo také napísať (haha) nemala by som odvahu to dať čítať učiteľke
Ale super to je (a dalo by sa to zaujímavo sfilmovať...)

11 Niky Niky | 6. prosince 2015 v 20:52 | Reagovat

[9]: Ale ten sloh byl pravdivý! :DD Děkuju :)

[10]: Já se učitelky i ptala a měla jsem to povolené :D. Ale děkuji :)

12 Revi Revi | 8. prosince 2015 v 17:28 | Reagovat

[11]: Nielen to! :,D Občas sa sama seba pýtam, ako mi to ego mohlo za mesiať vystreliť do takých výšin... Asi chcelo Tatry vidieť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
:-) :*) :( :EFacehoof
:D :-* :P :rainbowdetermined2: o.O :rainbowderp:
:)) :) %D :'( :-O :-X
;) %-| :applejackunsure: :| -.-
:'((X( ;-) :raritystarry:
:fluttercry: :fluttershysad: :fluttershbad: :fluttershyouch: :-E
ApplecryScootangelUnsuresweetieDerpyderp1